Stíny minulosti
Je tu podzim. Znovu. Mám deprese. Znovu. Minulost mě dohání. Znovu. Mám potřebu tvořit, mám potřebu křičet do větru...
Miluji podzim pro jeho barevnost a veselost, která se snoubí s pochmurností. Zbožnuji ho proto, že ve mě vzbuzuje tolik pozitivního, ale zároveň mě uvádí do depresí. Nutí mě přemýšlet více, než kdy dřív. Nutí mě ponořit se sama do sebe a vzpomínat. Vytahuje všechny mé spící démony na povrch. A oni se ve mně perou a křičí. Dožadují se mé pozornosti. Vhánějí mi do hlavy myšlenky, které jsem uschovala v těch nejtemnějších koutech své duše. Bojuji, vzpouzím se, kopu kolem sebe. Šeptám tiché prosby, zavírám oči a přestávám dýchat...
Tančím v ohnivých plamenech, které mi olizují bledé tváře. Vítr kolem mě hlasitě skučí. Z povzdálí se line hlasitá hudba. Smyslnými pohyby se vlním do jejího rytmu, co mi síly stačí. Na čele se mi perlí krůpěje potu a z očí se řinou horké slzy radosti. Svoboda. Cítím se svobodně. Nemyslím na jeho milované oči. Nepředstavuji si ta známá hebká ústa. Nemyslím, jen jsem. Jsem. Dýchám. Tančím. Žiju...
Kdykoli zavřu oči, vidím jejich tváře. Vzpomenu si na všechny ty chvíle, zacítím náznaky všemožných emocí. Jsou ve mně. Všichni. Jsou tam a nemizí. Nezmizí...
Pamatuji si, jak ráda jsem se vždy procházela. Sama. S hudbou, která mi zněla v uších. S poryvem větru, který mi cuchal vlasy. S pocitem, že uvnitř umírám a ožívám zároveň. Má cesta směřovala na hřbitov, mé nejoblíbenější místo. Prožila jsem na tom hřbitově své dětství. Chodívala jsem na něj se svou nejlepší kamarádkou a kamarádem. Byla jsem na něm skoro se všemi lidmi, kteří pro mě něco znamenali. Na tom místě jsem cítila nesmírný strach a respekt. Ale také jsem se tam cítila šťastná a svobodná. Cítila jsem s ním jakési spojení. Často jsem jen tak bez rozmyslu bloudila jeho uličkami a četla si jména na náhrobcích. Někdy jsem si je dokonce i zapisovala, abych je kdykoliv mohla využít pro svou knihu. Ztrácela jsem se...
Hřbitov byl v mých snech. Hřbitov byl v mém srdci. Pohřbila jsem na něm matku. Zamilovala jsem se na něm. Byl mým útočištěm...