Pod tíhou minulosti
Už jsem zmiňovala, že jsem se zamilovala do knih Colleen Hooverové? Že ne? Tak já to řeknu ještě jednou. Nepopsatelně a zcela nepopiratelně jsem se zbláznila láskou do tzv. "hooverovek". Nedokážu si pomoci, ale s každou další přečtenou "hooverovkou" mi hrozí srdeční zástava. Taková je to krása...
,,Můj dědeček tvrdil, že umístění mateřského znamínka vypovídá o tom, jak to člověk v minulém životě zabalil v boji. Vás asi bodli do krku. Vsadím se, že to byla rychlá smrt."
Usmála jsem se, i když jsem nedokázala říct, jestli mě to vyděsilo, nebo pobavilo.
Řeč je o knize Odvrácená tvář lásky, jejímiž hlavními aktéry jsou Tate Collinsová, vysokoškolačka/zdravotnice a Miles Archer, pilot letadel. Když se ti dva potkají, rozhodně to není láska na první pohled. Tate se zrovna stěhuje ke svému bratrovi Corbinovi, který taktéž pracuje jako pilot. Potřebuje u něho nějaký čas zůstat, než si našetří dost peněz na vlastní bydlení. Jenomže se jí do cesty postaví Miles, který si do té cesty vlastně spíše lehne. Omámený alkoholem leží u dveří do Corbinova bytu. Tate má strach. Bojí se toho, co by jí ten mladý a na mol opilý cizinec mohl udělat. Avšak po telefonátu se svým bratrem zjistí, že jde o jeho souseda a kamaráda. Když ho dotáhne do bytu, něco co Miles řekne, upoutá její pozornost. Rachel. Kdo je Rachel?
Když jsem předtím nemohl líbat jiné dívky, nebolelo mě to.
Bolí to, jen když nemůžu líbat Rachel.
Tohle možná vysvětluje, proč je láska tak bolestivá věc.
Miluju líbat tě, Rachel.
V této knize byla opravdu cítit fyzická přitažlivost mezi hlavními
postavami Milesem a Tate. Už od samého začátku mi bylo jasné, že mezi
Tate a Milesem něco bude. Musím říci, že zrovna patřím mezi lidi, kterým sex v knihách vůbec nevadí. Ráda o něm čtu. A myslím si, že právě sex je zajímavým zpestřením příběhu. Zpočátku mělo jít mezi Milesem a Tate čistě jen o sex. Miles nechtěl lásku a dával to Tate jasně najevo.
Jenomže existuje sex bez lásky? Opravdu je možné k tomu druhému během
aktu nic nepocítit? Tate si myslela, že to zvládne. Typická žena.
Protože my ženy si myslíme, že vždycky zvládneme všechno. No není naivita někdy sladká? (Není, leze pěkně na nervy.)
Odstrčila jsem ho. ,,Nedělej to," varovala jsem ho. ,,Buď přiznej, že ode mě chceš víc než jen sex, nebo mě odvez domů."
Mlčel. Možná zvažoval moje ultimátum.
Přiznej to, Milesi. Přiznej to. Prosím.
Auto se zase dalo do pohybu.
Když píšu tento článek, jen těžko hledám ta správná slova. Jako kdyby mě snad slova opustila. Stále dokola listuji v knize a prožívám určité situace znovu a znovu. Je pro mě těžké popsat, co všechno najednou cítím v této chvíli. Vím, že tento příběh je tak trochu klišé, ale já tyto příběhy čas od času zbožňuji a hlavně potřebuji. Každý člověk potřebuje vědět, že má naději. A přesně tohle nám chce Colleen ve své knize říct, předat nám sílu. Ukazuje nám, že i Miles, který ztratil v životě to nejcennější, je hoden lásky, že si ji i on po tom všem, co se stalo, stále zaslouží.
A pak se to stane.
Jsem táta.
Ona je máma.
,,Je to kluk," říká doktor.
Rachel ho drží. Drží moje srdce.
On přestane plakat. Snaží se otevřít oči.
Rachel pláče.
Rachel se směje.
Rachel mi děkuje.
Ona mně. Jako by to nebyla ona, kdo stvořil tenhle zázrak.
Rachel je blázen.
Sice nejsem matka. Zatím. Ale snad jednou budu. A nesmírně se na ten čas těším, ale zároveň mám ten největší strach na světě. Jenomže která matka ho nemá, že jo? Chci tím říci, že si nedokážu představit, že bych si prožila to, co Miles. Taková věc by totiž podle mě položila i toho nejsilnějšího jedince. Jasně, je to jen kniha, jen příběh sepsaný na papíře. Ale takovéhle věci se stávají. Už jen při tom pomyšlení mě bolí u srdce. Děje se to...
Závěr knihy je podle mě hlavně o uvědomění si. Sám Miles musel přijít na to, že svůj život nemůže jen tak hodit za hlavu, že musí bojovat za každou cenu. Jenomže Tate mu s tímhle nemohla pomoci. Musela ho nechat jen jít. To Miles sám v sobě musel najít sílu znovu milovat. Musel v sobě najít všechnu tu lásku, kterou uzamkl před světem.
Voda. Teče sem voda. Clayton a Rachel. Rachel...
Nejsem schopen lásky. Už nemůžu milovat. Ale kdybych někoho milovat mohl, byla by jsi to ty, Tate.
Rachel byla jeho rozhřešením. Tate byla jeho spásou.
Sbohem, Claytone, moje srdce.
Vítej, Claire.
Sam, tolik tě miluju.
,,Tate," zašeptal, ,,moc mi chybíš."
Kniha je směsicí pocitů. Popsat pocity, to Colleen rozhodně umí. Její styl psaní jsem si naprosto zamilovala a každá další kniha ve mně vyvolává větší a větší závislost. Témata, o kterých Colleen píše jsou mi velice blízká. Násilí, závislost, láska, těžké životní situace, složité rodinné vztahy. To všechno zahrnuje i můj svět.
A co bych vám chtěla sdělit na závěr? Pokud je ve vás alespoň malý kousíček romantika, tato kniha vás jistojistě nezklame. A kdo fandí Colleen, tomu nemusím předkládat žádné pro a proti, protože tady je to jasné. Tato kniha je naprosto úžasná stejně jako všechny ostatní "hooverovky". 5/5
Milovala mě, až mě vrátila zpátky do života.
