Nejbližší
Občas přemýšlím, jestli se v těchto chvílích poddat čirému zoufalství nebo se zhroutit v neutišitelném pláči. Nedokážu to snést, všechnu tu zradu a nespravedlnost. Protože lidé, kteří by ti měli být v životě, co nejblíže, tě podle bodnou do zad a vrhají přitom z úst jed. Proboha proč?
Poslední dobou jsem si zase uvědomila spoustu věcí. Především to, že je pro mě nejlepší být sama, na nikoho z okolí se zbytečně nevázat. Za více než 4 roky na mateřské dovolené (to slovo "dovolená" jistojistě vymyslel chlap) jsem se začala cítit tak moc osamělá a odříznutá od okolního světa. Tak moc jsem se snažila zpátky začlenit a seznámit se, najít si pravou přítelkyni. Ale pochopila jsem, že v dnešní době je hodně každý sám za sebe. Velmi málo lidí v mém okolí na sebe umí být přívětiví a milí. A já jsem bohužel člověk, který by pro druhé dýchal a pro své oblíbence by se rozdal a klidně přitom pomalu ale jistě ničil sám sebe. Jenomže to se stalo v minulosti již několikrát a já už to nikdy víc nechci zažít. Tolik jsem na svém nitru a vnímání sebe samé dřela, že už si nechci nechat znovu ubližovat.
Už minulý rok jsem si řekla, že ze života odstřihnu všechny lidi, kteří mi nic dobrého nevracejí a vlastně mě jen ničí. A tak nemám rodiče. Už je nechci znát, protože jejich slova a činy mě celé ty dlouhé roky bodají jako malý ale smrtelně nebezpečný škorpión. A tak jsem zůstala sama. Sirota. Navždy.
A aby toho nebylo málo, letošní rok "vesele" pokračuje ve vyřazování lidí z mého života. Nejhorší je, že už se to netýká pouze mě samotné. Cítím v sobě tolik vzteku a smutku. Jsem téměř neexistují kousíček od zhroucení. Bouře ve mně kvílí, zábrany jedna po druhé praskají a hrozí, že se hráz protrhne. Ztrácím samu sebe. Tolik zloby a nespravedlnosti. Povinná vděčnost rodičům? Blbost. Slepá oddanost autoritám? Nesmysl. Naši rodiče nám sebrali naši identitu, zatlačili naši pravou podstatu až na samotné dno. A my se celé ty roky snažíme znovu marně zvednout, abychom vzápětí znovu tvrdě dopadli. Jediné, co můžeme udělat, je vytvořit si vlastní a milující rodinu a snažit se být lepší. Lepší než oni. Lepší sami k sobě. Lepší ke světu a našim dětem, kteří budou svět utvářet.