Čtvrtý střípek: Souhvězdí jménem Bell

Noční obloha plná hvězd, která naplnila spoustu mých snů. Vždycky jsem milovala hvězdy, a proto není překvapením, že jsem si zamilovala i tebe, má Bell.

Chybíš mi. Tolik mi scházíš. Oči zářící oslnivou modří, zelení či šedí? Uběhlo už tolik času. Roky tiše a jakoby snad váhavě se plouží. Ďolíčky ve tvářích na znamení roztomilosti či nevinnosti? Zapomínám tok mých minulých myšlenek. Ruce plné kamarádské či milenecké vřelosti? Toužící tělo, milující srdce, oddaná duše. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. Souzní jednoduchost s výjimečností? Ztratila jsem se ve vesmírné nekonečnosti. Jedno však vím jistojistě, a to že tvé oči pro mě navždy budou souhvězdím jménem Bell.

Stále věřím na osud a to se nezmění. A proto věřím, že jsi byla osudová. Vzbudila jsi ve mně bezmeznou touhu ochraňovat tě. Byla jsi mi přítelkyní. Pomohla jsi mi posunout se dál.

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem potkala toho zrzavého chlapce, který měl k muži tak daleko, jako já, když mým snem bylo dotknout se hvězd. Díky němu jsem poprvé uslyšela tvé jméno. Dee. Tímto jménem tě nazývali všichni. Ale já jsem nikdy nechtěla být jako oni. I když musím přiznat, že dny strávené s vámi všemi pro mě byly dříve vším. Utíkala jsem do vašeho světa, protože v reálném světě pro mě nikdy nebylo místo. Přebíhala jsem mezi svým světem a vaším světem tak dlouho, až jsem mezi nimi přestala tyčit své obrané hranice. Propadla jsem temnotě. Přestala jsem stavět ty vysoké, pevné a děsivé zdi s ostnatými hroty a přidala jsem se k vám. Vrhala jsem chtivé pohledy na kdekoho a bylo mi to jedno. Nestarala jsem se o pocity ostatních, ani o ty své.

Divoká, nespoutaná a hříšná, tak taková jsem tehdy byla. A kde je ta dívka teď? Kam se ten kus mě vlastně ztratil? Skončil na dně ledového oceánu, kam dopadla i ta hříšnice, kterou jsem dříve bývala, potom co všechny okolo sebe zničila a nakonec odehnala.

Zasloužila sis víc, víc ze mě. Avšak já jsem si víc nezasloužila, nezasloužila jsem si víc z tebe.

Plané naděje, jedna lež za druhou. Prodírala jsem se temnotou a snažila se najít světlo skýtající naději, naději na lepší zítřek. Avšak ne každý den bylo nebe pokryto deštivými mraky. Čas od času oblohu protkaly sluneční paprsky nesouc v sobě příslib čehosi dobrého. A tím dobrem byla Bell. Vždy mě dokázala pobavit, podržet a probudit ve mně pocit, že nejsem tak úplně sama.

A proto bych ti chtěla za všechno poděkovat. Za to, že jsi mě vzala na skvělou pouťovou atrakci, zrovna když jsem se cítila mizerně, a držela jsi mě při tom za ruku, když jsem se bála. Taky za to, že jsi dokázala říct do očí "miluji tě" osobě, do které jsi byla zamilovaná roky a nežádala si po ní víc, než ti byla schopna dát. Ale nejvíc ze všeho ti děkuji za to, že jsi byla součástí mého života.

A pamatuj, že vždy budou tou hvězdou, která pro tebe na nebi září.