Volnomyšlenkářství

Občas přemýšlím, jestli se v těchto chvílích poddat čirému zoufalství nebo se zhroutit v neutišitelném pláči. Nedokážu to snést, všechnu tu zradu a nespravedlnost. Protože lidé, kteří by ti měli být v životě, co nejblíže, tě podle bodnou do zad a vrhají přitom z úst jed. Proboha proč?

Vždycky jsem toužila po rodině, byl to můj největší sen. Tak strašně jsem toužila mít ve svém životě to, co mi zoufale chybělo - rodinu. Jenomže ani ta nejtvrdší výchova a strasti osudu vás nepřipraví na tvrdou realitu skutečného a každodenního života.

Je tu podzim. Znovu. Mám deprese. Znovu. Minulost mě dohání. Znovu. Mám potřebu tvořit, mám potřebu křičet do větru...

Manipulace. Ovlivňování. Faleš. Přetvářka. Věci, se kterými se ve společnosti druhých lidí setkávám den, co den.

Rodina? Co pro nás všechny toto slovo znamená? Známe a ctíme všichni jeho význam? A co takhle přátelství? Čestnost? Ochota? Pravda? A co láska, ať už je v jakékoliv podobě?

Jednoho dne mi řekla: ,,Holka, mluv nebo tě to zničí!"

Už jste se někdy v životě cítili osamocení, i když okolo vás byly hotové davy lidí? Něco vám povím. Takhle já se cítím celý svůj život...

Některé dny jsou protkané slunečním svitem a některé obestře nekonečná temnota. Světlo a tma. Dobro a zlo. Já a on. Já a mé další já.

Někdy se to tak stává, že je člověk vytržen ze svého těla a je nucen po staletí bloudit ve světě ztracených. Někdy se to tak stává, že se člověku tají dech při pohledu na všechny ty prostoduché duše bloudící kolem dokola. Někdy se to tak stává, že člověk ztrácí pojem nejen o čase, ale nakonec i o sobě samém, a...

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jaké by to bylo podívat se na sebe do zrcadla, ale vidět odraz tělesné schránky někoho jiného? Věřte mi, příjemný pocit to není.